Stručný životopis genmjr. let. v. v. Jana Romana I R V I N G A

Více se dozvíte v následujícím článku....

(nar. 7. 3. 1915 v Lisově u Stoda, okr. Plzeň-jih, † 24. 4. 1997 v Praze)

Jan Irving se narodil v malém domečku čp. 15 v Lisově u Stoda dne 7. 3. 1915. Své dětství i mládí však již od svých 3 let prožíval v Úhercích. Jeho maminka Marie Honalová (nar. 10. 6. 1895 v Honezovicích, † 27. 3. 1976) totiž v obci pracovala u sedláka ve stavení čp. 11 (nyní E 10, patřící rodině Fajmanových), otec Josef Honal (nar. 3. 9. 1888 v Rochlově, † 23. 1. 1971) naproti tomu po celý život jako horník v dolech ve Zbůchu i v Tlučné (důl Krimich), kde setrval až do důchodu. Po závalu (koncem 20. let), kdy utrpěl těžká zranění, pak vypomáhal na Humboldce tříděním ledku. V obci si proto rodiče postupně vybudovali domek čp. 60 (dokončen v r. 1924, nyní E 11 na Hlavní ul.) a za obcí v tzv. Sucháně zakoupili malá políčka pro skromnou obživu.

    Jan navštěvoval nejprve obecnou školu ve Zbůchu, posléze měšťanku v Nýřanech a posléze se vyučil strojním zámečníkem. V r. 1931 pak následovalo studium na střední průmyslové škole v Plzni. Přitom již začal navštěvovat Západočeský aeroklub v Plzni na Borech a současně se snažil svou pomocí ve zbůšském dole dorovnávat finanční újmu rodiny poté, co byl jeho nevlastní otec spolu s dalšími těžce zraněn po závalu. Příliš volného času mu tedy nezbývalo, nicméně aktivně se zapojoval i do činnosti skauta.

    V letech 1934-1935 absolvoval Vojenské letecké učiliště v Prostějově, které opustil s průkazem vojenského letce ČSR ev. č. 1068 a s hodností četaře-polního pilota. Chtěl se stát stíhačem, ale byl přeřazen k 1. zpravodajské letce 1. leteckého pluku TGM v Praze-Kbelích. V době květnové mobilizace v r. 1938 létal s Š-328 na letišti Plzeň-Bory a jím získané zpravodajské informace o pohybu německých vojsk byly opakovaně oceňovány udělením pochvalných uznání.

Po Mnichovské dohodě a odtržení čs. pohraničí se jeho letka stěhuje do Prahy. Po neblahých událostech spojených s Mnichovskou dohodou ze dne 29. 9. 1938 se jeho letka stěhuje do Prahy. Po následné okupaci německými vojsky dne 15. 3. 1939, kdy vznikl Protektorát Čechy & Morava, nastává konec čs. letectva a četař Irving je se všemi demobilizován. Po rozpuštění leteckých pluků za dramatických okolností začátkem května téhož roku prchá za hranice. Ilegálně překračuje polské hranice a vstupuje do čs. vojenské skupiny tvořené ve sběrném táboře v Malých Bronowicích. Koncem července 1939 odjíždí lodí Chrobry ze Gdyně do Bologne a 1. srpna vlakem do Paříže. Zde se hlásí k letectvu, které jej sice přijme, ovšem za podmínky závazného slibu pětileté služby v Cizinecké legii. Až po 3. září 1939 je přeložen k letectvu na základnu v Toulouse, kde létá s dvouplošníkem Potez-25 a po výcviku s MB-200 je v dubnu 1940 přidělen k operační skupině GR 21, s níž se v rámci Bitvy o Francii zúčastňuje bombardování německých pancéřových jednotek. Operační činnost končí 18. 6. 1940 poté, co Francie kapitulovala. Čekal jej další, doslova dobrodružný útěk s cílem dostat se do Anglie. Marně čs. letci čekali na nějaké rozkazy k odletu či odvetné operaci vůči nepříteli. Francouzské velení jako mávnutím proutku bleskově zmizelo z letiště a oni zůstali napospas osudu.

Jan Irving se spolu s několika dalšími kamarády (Otto Smikem, Karlem Žantou aj.) rozhodli prchnout. V úletu jim s odjištěnou pistolí chtěl zabránit čs. vyšší důstojník a pilot Josef Jaške s tím, že budou-li chtít nedovoleně opustit letiště, zastřelí je. Irving jej byl nucen inzultovat a nikdy mu toto zrádné chování neodpustil. Bez navigačních pomůcek až ve vzduchu zjistil, že se špetkou zbývajícího benzínu do Anglie doletět nemohou, proto letadlo stočil na jihovýchod – do Jugoslávie. Nad Pádskou nížinou se však dostali pod bedlivé zraky italských dělostřelců, byli zasaženi a Irving stroj jen silou vůle a za pomoci modliteb jen tak tak dotáhl na letiště v Niš u Zábřehu, kde letadlo zůstalo. Azyl a téměř rodinné zázemí pak našel u rodiny Kandičových, s nimiž udržoval písemný styk až do skonu pí. Kandičové v 80. letech, jíž v Jugoslávii říkal »maminko«, neboť se tak k němu chovala a navíc prý Marii Honalové byla velmi podobná. Když se dozvěděl, že zradou kohosi jej hledá gestapo, byl nucen opět prchnout. Za pomoci českých krajanů mu byl umožněn ilegální útěk – zachycen za svůj opasek na spodku železničního vagonu v noci přejel přes Řecko do tureckého. Odtud se dostal do Palestiny, kde byl zařazen k 11. čs. pěšímu pluku-Východnímu v Jerichu pod velením plk. Klapálka. Po své anabázi v Palestině, kde prodělal i několik těžkých žloutenek a infekcí po pokousání štíry, pak podnikl dlouhou cestu lodí kolem celé Afriky, aby dne 21. 5. 1941 konečně přistál u liverpoolských břehů Anglie.

Znovu se hlásí ke stíhačům, ale již jako zkušený bombardovací pilot byl zařazen ke slavné 311. čs. bombardovací peruti RAF, v jejímž rámci po přeškolení na dvoumotorové Vickers Wellingtony zahájil svou další bojovou činnost. Zúčastnil se mnoha bombardovacích ofenziv nad nepřátelskými územími, kde likvidoval významné průmyslové objekty a přístavy. Na jaře 1943 byla činnost 311. perutě převedena pod Coastal Command – Pobřežní velitelství, které se po přeškolení na B-24 Liberatory v souvislosti s Bitvou o Atlantik zaměřil na patrolování a zneškodňování nepřátelských ponorek a konvojů a zároveň spolu s ostatními sloužil jako ochrana zásobovacích konvojů z USA pro obyvatelstvo i armádu Velké Británie. Na své konto bojových úspěchů si se svou posádkou připsal více jak 4,5 potopené ponorky a několik dalších poškození.

V polovině roku 1944 byl F/O Irving převelen ke 111. OTU na základně v Nassau na Bahamských ostrovech, kde se třemi dalšími českými letci působil jako instruktor spojeneckých posádek určených nejen pro invazi do Normandie. Na letišti Windsor Field odlétal dva turnusy, které znamenaly 95 letů v trvání 930 hodin a nováčkům-žákům při jejich výcviku ve vzduchu předváděl kouzla s mohutným čtyřmotorovým Liberatorem vč. akrobacie a postupného vypínání motorů za letu. Do konce války však ještě absolvoval 9 operačních letů s anglickými posádkami proti německým ponorkám v Mexickém zálivu a kolem Bahamských ostrovů. Svou šestiletou cestu za svobodou ukončil 25. srpna 1945 přistáním v Ruzyni, kdy se spolu s kamarády-letci vrátil do vlasti. Jeho operační deník, který celý život opatroval, sděluje fakta o vykonání největšího počtu úkolových operačních letů ze všech letců 2. sv. války – celkem 1.230 hodin strávených nad územím nepřítele.

Nechal se demobilizovat, aby pomohl s obnovou chodu a pravidelné dopravy Čs. aerolinií, které zároveň rozšiřovaly i své linky. Ve volném čase se často vracel k rodičům a přátelům do Úherců. Na pozemku bývalého německého ženského tábora mj. odkoupil jednu z dřevěných budov, kterou zařídil jako skautskou klubovnu a svými získanými skautskými zkušenosti z doby 1. republiky i prožitou válkou pomáhal nastupující poválečné generaci mládeže s výchovou a vštěpováním skautských zásad i masarykovských ideí. V r. 1952 se poprvé oženil, v červenci 1953 se mu narodila dcera Adriana a v dubnu r. 1958 syn Jan. I jeho však brzy postihl osud západního letce – čekalo jej opakované věznění a v průběhu dlouholeté totality neustálé šikanování a perzekuce jeho i rodiny, což zanechalo následky i v celkovém rodinném soužití.

K první částečné rehabilitaci došlo v r. 1964, v r. 1968 v rámci tzv. Pražského jara je mu udělen čestný titul Zasloužilý vojenský letec (k navrhovanému udělení Řádu Bílého lva již nedošlo, neboť nastupující normalizace byla rychlejší), ale opět se směl vrátit k létání jako pilot ČSA. V lednu 1970 se podruhé oženil a v prosinci téhož roku se mu narodila dcera Iveta. Svůj poslední let na dopravní IL-14 absolvoval v roce 1977 ve svých 62 letech. Jeho poslední let byl zároveň posledním letem uvedeného typu letounu. V roce 1990 byl povýšen do hodnosti plukovníka, 8. 2. 1995 prostřednictvím francouzského vojenského attaché v Praze vyznamenán Národním řádem Francie s titulem rytíře, a to na návrh tehdejšího prezidenta Mitteranda. V květnu téhož roku byl povýšen do hodnosti generálmajora a v srpnu mu bylo Obcí Úherce uděleno čestné občanství.

Útrapy války, věznění, ale i dlouhotrvající boj o přežívání v době totality se výrazně podepsaly na jeho zdravotním stavu a Jan Irving po dlouhé těžké nemoci zemřel v Praze dne 24. 4. 1997 ve věku 82 let.

Dne 6. 5. 2000 mu byla na rodném domě v Lisově odhalena pamětní deska. Tento akt si (i za pomoci dobrovolné sbírky) však vyžádali i úherečtí občané, což se podařilo uskutečnit o rok později – dne 19. května.

 Vyznamenání:

            5 x    Čs. válečný kříž 1939-45
            3 x    čs. medaile Za chrabrost
            1 x    čs. medaile I. tř. Za zásluhu o armádu
            1 x    francouzský válečný kříž
            1 x    francouzská vojenská medaile
            1 x    francouzská hvězda za boje nad Francií
            1 x    britská letecká hvězda za činnost nad Evropou
            2 x    britská hvězda za boj v Bitvě o Atlantik
            1 x    britská hvězda Afriky
            1 x    čs. Medaile za hrdinství
            1 x    Národní řád Francie s titulem rytíře

            1 x    medaile Za zásluhy ČSA 1. stupně

            Titul »Zasloužilý vojenský letec ČSSR«

Pilotní odznaky:    ČSR, Francie